Starý hřbitov v pohraničí
rozpačitě povadlý
z větší části pomníky už
dávno se tu rozkradly.

Malý hřbitov s torzem kulis
připomíná partii
rozehranou , nedohranou,
nutící k nostalgii.

Na figurkách štítky s jmény
mnoho už nám nepoví.
kdo byl dáma, kdo byl jezdec,
nikdo už se nedozví.

Na c4 Helmut Müller
žulový má podstavec
na a1 Hilde Kropik
těžko mohla být pěšec.

V centru trčí velký kamem
s nápisem: Zum Gotteslob!
na e4 teda nejspíš
stával král za starých dob.

Divná hra s tím králem v centru!
Divná smutná pozice.
Hans Plach f6 poslední je
tah : rok pětačtyřicet.

Že by plichta? S tímhle králem?
Ta se přece nedává.
Jestli ne mat, pak jedině
na čas se tu vyhrává.

Možná mat či spadnul prapor,
možná taky oboje.
Hráči vstali, protáhli se,
šli na další souboje.

Další kola! Další! Další !,
nadšeně se hláká.
Celý svět je potrhý hráč
nic než hra ho neláká.