Svetr ještě od nebožky
pod sako si navleču.
Vítr fouká, bere kobouk,
a já se ven povleču.

Jak já stará opuštěná
švestka trčí v úvrati.
Nepozván jí navštívit jdu,
cestou, co se klikatí.

Celý rok se ptávám sebe,
zda do švestek vydržím.
Kdoví? Možná? říkávám si.
Výsledek teď obdržím.

Zrak mi slábne, dech se krátí,
když se pod strom došourám,
poznám, že jsou zase tady,
další rok tak otvírám.

Modré mršky mají srandu
z legračního staříka.
Budeš dědku zase čekat!
Cosi ve mně naříká.

Pod švestkou se v zadumání
ještě chvíli pozdržím
budu teda zas dál dumat,
zda do švestek vydržím.