Oj sličný sokol ostré oko,
dobrý předobrý mládenec,
vyšel si v šachy čestně zahrát
jsa pravý hry té učenec.

Oj vyhrál sokol hru tu každou
své soky četné porážel
poražení však zlostí šílí
ač vítěz je neurážel.

Podvádíš nás, ty plaze slizký!,
již na něj vyjí sobaky
Již cení zuby, a již chňapou
vrhnou se naň do ataky.

Oj jediný je proti smečce
šlechetný čistý mládenec
musí se bránit i když nechce
šachový náš ten učenec.

Spravedlivý však hněv v něm plane:
za um mě chcete trestati?
již zvedá pěst svou ocelovou
že padouchy ty pomlátí.

Oj tvrdá je pěst mládencova
psí lebky rychle pukají
kosti jim praskaj, plivou zuby
kdo ještě žijí, couvají.

Hoj, kdo se vzdálí v šíré pole,
na toho meče netasím!,
dí smířlivě moloděc lepý:
já hněv svůj snadno uhasím.

Pozvedl z prachu pěšce, věže,
šachovou desku očistil,
Hrdina náš se z hloubi nadech
a nad šachem se zamyslil.