V žáru žhnoucím pekelném
jak sardynky namačkaní
potem čpavým zmáčení
užívaj si hráči hraní.

Hrací sál co mučírna
spařených obětí plná
dusno přímo k zalknutí
svědí smyčka pomyslná.

Kam se hrabou fakíři,
co na hřeby uléhají!
Žerou sice přitom střepy
čistou hlavu ale mají!

Šachous trpí nejmíň stejně,
tělo svoje bičuje .
K tomu ještě musí myslet,
také duši sužuje!