Štíhlý rytíř zašmušilý
pustou táhne krajinou.
Za ním slouha přehlížený
touhu má jen jedinou.

Potěšit chce svého pána
vetřít se mu do přízně.
Hlasitě ho vychvaluje
pitvoří se ohyzdně.

Sančo Áda sádelnatý
zbožně vzhlíží k Mistrovi,
podlézá mu, podkuřuje
Mistr mu neodpoví.

Stydí se za svého druha
Lukinátor vznešený?
Zkamenělo mu snad srdce,
či je tak povýšený?