Důstojná je ve svém koutě,
rošádu tu vyčkává,
a jestli král sebou pohne,
stejně se v boj vydává.

Vlastní pěšci uhnou se jí,
rádi sloupec otevřou,
s věží těžkou obávanou,
vlastní pěšci se nepřou.

Zpravidla je v těžkých bojích,
posledním kdo svírá zbraň,
spolu s králem až do konce,
útočí jak lítá saň.

Zbyl-li ještě jaký pěšec,
do dámy ho protlačí,
na záda mu přitom dýchá,
k vítězství to postačí.

Bachratá je naše věžka,
než minaret krásnější,
hlavně z ní muezín neřve,
aspoň v době nynější.