Osud se se mnou nemazlil,
a od lidí jsem zkusil,
příkoří četná potupná
já pořád snášet musil.

Tolik jsem toužil po chvále
po uznání a poctách
jen výsměch věčný sklízel jsem
na klauna jsem to dotáh\\\'.

Pak svitla jednou naděje,
že pro někoho přece
já budu tím, kdo poroučí,
kdo respekt získá lehce.

Je ze mně trenér mládeže!
Já pro ty mukly malé
stal jsem se pánem despotou
a ctí mně jako krále.

Své místo až teď našel jsem
a už vím, co je štěstí,
nechci být velkým pro srandu,
chci malým hrozit pěstí.