Zrada moc, to vím dobře, moc, moc bolí
je to jako by armáda nechala vojáka
samotného v poli
A proti němu nepřítel stál.
On by proti tisícům mužů byl sám, tak sám.

A nepřítel? Ale ne, oni by nestříleli.
Jen by šli dál a vojáka míjeli
a jeho snad víc než zbraně zraňoval smích,
jenž svou snahou bojovat probouzel se v nich.